Lužické hory již po staletí přitahují umělce z blízka i daleka. Nacházejí se na jihovýchodním okraji Horní Lužice a v severních Čechách a jsou rozprostřeny mezi Českým Švýcarskem na západě, Ještědským hřbetem na východě, mezi Hornolužickou pahorkatinou na severu a Českou kotlinou na jihu. Charakteristické jsou křídovými pískovcovými útvary a třetihorními sopečnými kužely. Nejvyšším vrcholem Žitavských hor je Luž (792,6 m), který je zároveň nejvyšším vrcholem celých Lužických hor. Hlavní hřeben, který kopíruje průběh česko-německé hranice, tvoří rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Výrazné skalní útvary, jako jsou Jonsdorfer Felsenstadt (Jonsdorfské skalní město) a Oybin, mohutné sopečné kužely jako Luž, Klíč, Ralsko a Hvozd, stejně jako četné zříceniny středověkých hradů na obou stranách hranice hrají od 18. století důležitou roli v umění.

Výstava představuje díla renomovaných umělců, jako jsou Carl Gustav Carus, Adolph Thomas, Willi Müller-Lückendorf, Georg Grulich a Max Langer, která jsou doplněna fotografiemi, suvenýry a geologickými poklady. Pozornost je věnována také sousedním horským krajinám, jako jsou Jizerské hory. Výstava tak představuje i přeshraniční kulturní prostor.